Zásady individuální práce s Alexandrovou technikou

Již po několika prvních lekcích Alexandrovy techniky podporuji žáky v tom, aby její principy zkusili aplikovat i v podmínkách běžného života, tedy samostatně, bez pomoci učitele. Ba co více, rozhodl jsem se na facebookové stránce mého Studia jednou týdně zveřejňovat návrhy praktických cvičení. Tato cvičení samozřejmě na rozdíl od těch, které dostanou žáci, nebudou „šitá na míru“ a budou mít často charakter „pouhého“ nabádání k zamyšlení, zda jde dělat věci jinak a jak. Nicméně, v obou případech je nutno zmínit několik zásad, které je třeba mít na vědomí při „cvičení“ Alexandrovy techniky. Je tomu tak proto, že slovo „cvičení“ a aktivita s tím spojená má díky zhoubnému vlivu současného stylu výchovy a života posunutý význam a tudíž svádí k nesprávné cestě.

1. zásada: cvičení nemá být drilování. Počet opakování nesvědčí o tom, že něco děláme dobře. Lepší je udělat daný úkol jednou, ale pořádně, tedy s veškerou dostupnou pozorností. Místo snažit se o to, dělat něco jinak od rána do večera, je pro začátek lepší, snažit se to dělat alespoň 5 minut. Kvalita je důležitější než kvantita.

2. zásada: cvičení neslouží pro „změnu k lepšímu“, ale k sebepoznání. Často si příliš rychle vytvoříme názor (anebo ten „názor“ podvědomě získáme od společnosti, z médií, knih, či jinak) na to, co chceme dosáhnout, a tím pádem ztrácíme možnost, aby nám zkušenost ukázala, co děláme špatně a jaký směr bychom mohli místo toho zvolit. Cvičení je vědecký experiment, prováděný samým sebou nad sebou samým.

 

3. zásada: snažit se nekritizovat a nehodnotit to, co vidíme. Bojujeme se svými zvyky, ale neuvidíme je, dokud je budeme kriticky odmítat. Ostatně, kritizovat sebe sama je jedním z široce rozšířených mentálních zvyků v současném světě. I ty „nejhorší“ zvyky se nám ve skutečnosti snaží pomáhat a něčemu slouží. Proto sebekritika musí alespoň po dobu cvičení absolutně utichnout.

 

4. zásada: Alexandrova technika sice pracuje s tělem, ale jejím hlavním nástrojem je myšlení, anebo myšlení zaměřené na tělo, čili pozornost v těle. Cvičení tudíž nejsou pro tělo v běžném slova smyslu, ale pro mysl; mají tedy být myšlena, a ne jen prováděna fyzicky. Naše tělesné pohyby se řídí pocitem úsilí, který není spolehlivý, a tudíž nás vede pouze k tomu, že to, co děláme špatně v jiných aktivitách, přeneseme i do našeho cvičení techniky. Cvičení „neděláme“, ale dáváme pokyn k tomu, aby se něco dělo.

 

5. zásada: Alexandrova technika je holistickou metodou. Koncentrace na jednotlivé detaily (třeba na část těla, která je v cvičení aktivní) zužuje naši pozornost a vzdaluje nás od světa a sebe sama. Oproti tomu, je nutno vždy myslet na celek a snažit se o to, aby naše pozornost nebyla fixována, ale volná a schopná obsáhnout více věcí najednou. Neodpoutáváme se ani od okolního světa – zvuků, pohledu před námi, a jiných vjemů. Důraz je na celku, ne na izolovaných částech.