Hledání dokonalé židle

Většina z nás tráví velkou část dne mentálními aktivitami, při kterých je naše tělo nuceno dlouhé hodiny bez přestávky sedět. Není proto divu, že čím dál tím více pozornosti věnujeme výběru správné židle. Ergonomická židle je taková židle, která nám umožní sedět pohodlně, po dlouhou dobu a bez škodlivých následků na naše držení těla a kondici.

Myšlenka ergonomie však při malém zamyšlení naráží na několik podstatných problémů. V tomto článku bych se chtěl konstruktivně, ale zároveň kriticky zaměřit na některé z těchto problémů a zpochybnit pár vžitých představ týkajících se ergonomie.Vycházím přitom především z poznatků a zkušeností Alexandrovy techniky, metody zabývající se správným zacházením se sebou samým, zjednodušeně držením těla, ale také mentálním a emocionálním postojem.

Začněme definicí (z Wikipedie): „Ergonomie (z řečtiny ergon - práce a nomos - zákon) je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů.“

První problém leží v samotné podstatě ergonomie: předpoklad, že vhodný nábytek je schopen optimalizovat naše činnosti. Je to poněkud idealistický předpoklad, který mnohé z nás vede k tomu, abychom trávili čas hledáním té ideální židle, toho správného úhlu sezení, té jedinečné opěrky, která nás navždy zbaví problémů se zády. Ignorujeme tím skutečnost, že hlavním faktorem, optimalizující naši činnost, jsme my sami - jakým způsobem sedíme, kam dáváme váhu, jak používáme jednotlivé části těla ve vztahu k těm ostatním atd.

Vyřeší to drahá židle?

I v té nejlepší židli se dá sedět špatně. Například je známo, že vyklánění hlavy z osy těla vlivem jejího umístění na vrchu páteře vytváří na krční obratle čtyřnásobně větší nátlak, než je samotná váha hlavy. K čemu je nám platná drahá ergonomická židle, pokud jsme pohlceni tím, co se „děje“ na obrazovce a vytahujeme krk dopředu jako pán na obrázku?

Dalo by se namítnout, že pokud to, jak svou židli budeme využívat záleží částečně na nás, pak sedět dobře v obyčejné židli není vůbec možné, zatímco v té ergonomické alespoň teoreticky ano.

Avšak co vlastně ergonomie sleduje? „Optimalizace lidské činnosti“ není úplně jasný pojem. Má být sezení v židli pohodlné, nebo zdravé? Tyto dvě věci nejsou stejné, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát.

Naše držení těla – pokud nemluvíme o předškolních dětech, a ty většinou netráví svůj den pouze sezením – je ovlivněno roky předchozího života. Již dávno jsme si stihli vytvořit zvyky, které teď automaticky, bez našeho vědomí, řídí způsob, jakým zacházíme sami se sebou. Některé svalové partie z návyku používáme příliš, jiné zase nedostatečně. Naše rovnováha je vychýlená, avšak naše smyslové vnímání tyto potíže už neregistruje. Zdravý, rovný, protažený způsob sezení (stání, dřepění atd.) vytváří větší nároky na naše ochablé svalstvo a proto se nám zdá nepohodlný, zatímco vše, co podporuje naše špatné držení těla, na nás působí jako pohodlné. Nicméně, věci se dějí i přesto, že je necítíme, a tak časem toto nepovšimnuté špatné držení těla vede k chronickým bolestem a strukturálnímu poškození páteře. Pohodlná židle je tak paradoxně v něčem horší, než ta nepohodlná, protože nám už neumožňuje slyšet signály z vlastního těla, že něco není v pořádku.

---

Začarovaný kruh

Podporuje tedy ergonomický nábytek naše navyklé (špatné) držení těla, nebo optimální, zdravé (a tudíž pro nás nepohodlné) rovné sezení? Většina soudobých ergonomických židlí se snaží podepřít partie, které máme už příliš oslabené – především spodní záda – ale tím pádem jejich ochablost ještě více podporuje. Paní na obrázku tak používá drahou a módní židli, která ji umožňuje pohodlně sedět a zároveň prohlubovat své špatné držení těla. Stejně tak například i příliš měkké postele, kopírující tvar našeho těla, páteři z dlouhodobého hlediska škodí, poněvadž jen podporují naše postojové návyky. Naopak, tvrdá postel umožňuje páteři, aby se narovnala a zbavila se chronických vzorců.

Jedním z hlavních problémů většiny současných lidí je přílišné zaklánění dozadu. Tento problém nevyřešíme opěrkou, spíše ho jen prohloubíme! Skutečným řešením by bylo přestat to dělat a začít vlastní váhu posílat tam, kde je to nejoptimálnější – dolů, což znamená skrze chodidla, když stojíme a skrze sedací kosti, když sedíme. Na většině židlí (i ergonomických) to možné není, protože sedáky jsou nakloněny dozadu. Není proto divu, že pak potřebujeme opěrku pro záda, jinak bychom spadli dozadu!

Oběti školních lavic

---

Prodejci ergonomického nábytku sami tvrdí, že je nutno si židli vyzkoušet, protože každý máme jiné dimenze a nároky. Právě proto jsou ergonomické myšlenky nejvíce škodlivé tam, kde se zabývají masovou produkcí – například při pokusech o „zlepšení“ kvality sedadel v prostředcích hromadné dopravy, školách apod. Vychází se přitom z nějakého abstraktního „průměrného uživatele“ a tím pádem je výsledek špatný téměř pro každého. Zvláště roky trávené ve školních lavicích jsou pak jedním z hlavních důvodů, proč vlastně jako dospělí sedět správně neumíme, a neobejdeme se již bez židlí, podporujících naše špatné držení těla. Dívka na fotografii vpravo je jednou z mnoha obětí špatného designu školního nábytku.

---

Hledání ideální židle a obecné aspirace ergonomů na záchranu lidstva před bolestmi zad se tak jeví jako další ze způsobů vynalezení perpeutum mobile, další boj s větrnými mlýny, další iluze, že pouhou změnou vnějších podmínek zlepšíme kvalitu života. I kdyby to bylo možné, z následujícího obrázku je jasné, že všechny požadované uhly a vzdálenosti nelze udržet déle, než jen chvilku.

---

Jak sedět dobře kdekoliv

Mnohem větší hodnotu než „správná“ židle má, naučit se správnému způsobu, jakým můžeme sedět v jakékoli židli! Při tom si stačí pamatovat na několik jednoduchých zásad:

• Sedět v kuse 8 a více hodin prostě není normální, a žádná židle na tom nic nezmění. Pokud můžeme, dělejme občasné, byť i krátké, pauzy – projděme se, lehněme si na chvilku, poseďme v dřepu atd.
  
  
• Svou pozornost občas přesuňme z toho, co se děje na obrazovce na to, co se děje s námi, nebo lépe co sami se sebou děláme během sezení. Vytahujeme krk, napínáme ramena, krčíme prsty, zatínáme zuby, vráštíme čelo? Je to nutné, nebo to můžeme přestat dělat?
  
  
• Snažme se být v kontaktu se svými sedacími kostmi a nevychylovat se dopředu na stehna nebo dozadu na kostrč. Sedací kosti jsou hlavním bodem, kudy prochází naše váha a měly by směrovat dolů, zatímco opačný konec (temeno hlavy) – nahoru.
  
  
• Nevěřme jiným, aby nám poradili, co je dobré pro nás. Zpochybňujme zažité a často mechanicky opakovaná klišé: Je sklon sedáku dozadu skutečně dobrý? Je doopravdy správné sedět na židli co nejvíce vzadu? Atd. Zpochybněme i mantru dnešní doby „pohodlnost nade vše“. Zkusme najít svůj způsob sezení, založený na objektivním pozorování, navázání lepšího kontaktu s vlastním tělem a používání zdravého rozumu.