Záhadné kyčle

Další „záhadnou“ části našeho těla jsou kyčle. Kde jsou, jakou mají funkci, jak je správně používat – na této otázky se pokusíme odpovědět v tomto článku.

Pánev jako kbelík
Zaprvé, je nutné si uvědomit, že existuje kyčelní kost a pak kyčelní klouby, a že to není to samé. Kyčelní kosti jsou částmi pánve, které během dětství postupně srůstají se sedacími a stydkými kostmi, aby vytvořily jednolitou hmotu. Spolu s kosti křížovou pak tato pánev tvoří jeden celek. I když jogíni mluví o možnosti nezávislého pohybu mezi pánvi a páteři, pro většinu z nás je vědomé používání tohoto kloubu velice omezeně a proto ho nebudeme brát v potaz. Což ale znamená, že pohyb a sklon pánve bude okamžitě a přímo ovlivňovat páteř. Naklonění pánve dopředu například prohlubuje bederní křivku, opticky zvětšuje břicho a zkracuje páteř. Pokud si všímáte jen toho břicha a snažíme se usilovně cvičit a posilovat, budete možná překvapeni, že se nic neděje. Je tomu tak proto, že skutečný problém představuje sklon pánve. Jak na to?

Pomohou vám právě kyčelní kosti. Ty totiž máme možnost lokalizovat a to tak, že si ruce opřete o bok a nahmatáte jejich horní okraj, nad kterým se nachází jen měkká tkáň břicha. Opřete o této kosti ruce tak, aby palce směrovaly dozadu a ostatní prsty dopředu. Teď dokážete vnímat sklon těchto kosti, který bude totožný se sklonem pánve. Zkuste pánvi naklánět dopředu a dozadu a vnímejte, jak se naklánějí i vaše ruce, ale také ostatní souvislosti různě po těle. Neomezujte se jen na oblast břicha a bederní páteře, ale zaměřte se i na zdánlivě tak vzdálená místa, jako jsou krk nebo kolena.

Teď si představte, že vaše pánev je jako vědro nebo kbelík, plný nějaké tekutiny (tím obsahem jsou vaše vnitřní orgány). Když vědro nakloníte dopředu nebo dozadu, budete jeho obsah vylévat. Zkuste ho držet rovně, tím že jeho okraje budete směrovat nahoru. Pokud sedíte, pomůže vám v tom i vědomí doteku sedacích hrbolů s židlí – ty totiž představují opačný konec, směr dolu. Jednoduše pak během denních činnosti myslete na to, aby kbelík vaši pánve směroval nahoru.

Co když se nakláníte? Pánev by měla kopírovat pohyb páteře, takže „nahoru“ už pro vás bude někde jinde, než vertikálně nahoru. Důležité je začít si být vědom svého pánevního sklonu, a vrcholky kyčelních kosti spolu se sedacími hrboly vám poskytnou výborné orientační body.

Kde je ten kloub?
Zmínili jsme naklánění. Tento pohyb se děje v kyčelním kloubu. Ale kde ten kloub vlastně je? U této otázky většina z nás udělá chybu. Spousta ukáže znovu na kosti kyčelní, tedy na oblast boku. Jak jsme však viděli, tyto kosti tvoří horní okraj pánve. Kloub logicky bude někde v jeho spodní části, protože spojuje pánev a nohy. Nabízí se proto takzvaný trochanter neboli chocholík, což je část stehenní kosti, který můžeme nahmatat, když si palce opřeme o kyčelní kosti a prostředníčkem nahmatáme oblast ve vzdálenosti rozpětí mezi těmito dvěma prsty. Ani to není pravda, protože trochanter je kostní výstupek, za které se zachytává spousta svalů, ale není to samotný kloub. Ten je ještě o dobrých pár čísel hlouběji, směrem ke středu těla. Je tedy níž a blíž středu těla, než si většina z nás uvědomuje.

Prozkoumejte pohyb v kyčelním kloubu, například tím, že budete ve stoje zvedat kolena nahoru. Prsty dokážete ucítit, kde ten pohyb vlastně probíhá. Právě napětí v kyčelních kloubech je jednou z hlavních příčin, která ovlivňuje pánevní sklon. Pokud máme zaťatý tento kloub, je to jako bychom mezi nohama a pánvi aplikovali lepidlo – každý pohyb nohou pak doslova táhne pánev za sebou, ta zase kroutí páteři, a je nemožné najít uvolněnou rovnováhu, ať už se snažíme sebevíc se vytahovat nahoru směrem za temenem.

Uvolněné kyčelní klouby
Co se třeba děje když se ohýbáte? Jaký kloub při tom pracuje? Pokud odpovíte, že zase kyčelní, budete mít pravdu. Ten totiž nepohybuje jen nohu vůči trupu, ale i trup vůči nohám. Jedná se tím pádem o ten stejný kloub – neexistuje žádný jiný, třeba někde na úrovni boků, ve kterém bychom se mohli ohýbat. Pohybu ohýbání se ze stoje budeme věnovat v následujícím čísle v souvislosti s kloubem kolenním. Zkuste si ale následující cvičení, které vám umožní cítit pohyb kyčelního kloubu, vsedě.

Posaďte se, ideálně na tvrdší židli, na které budete v kontaktu se svými sedacími hrboly. Neopírejte se, vnímejte dotek s židlí a temenem hlavy se jemně protahujte do výšky. Pánevní „kbelík“ nasměrujte za hlavou, nahoru. Nohy mějte volně na zemi, ale nesnažte se silou dostat paty na zem. Ověřte si, jestli máte uvolněná kolena tím, že jimi trochu zatřepete do stran. Váha těla je především na sedacích kostech a nohy jsou uvolněné a ponechány samy sobě.

Zakloňte se trupem dozadu, aniž byste přitom zkracovali záda – zakláníte se jakoby v jednom kuse od kyčelních kloubů nahoru. Při tom myslete na to, že se celý předek trupu protahuje a prodlužuje. Pohyb vede temeno hlavy a ohýbací bod je v kyčelních kloubech. Pak se předkloňte dopředu – a zase, pohyb celým trupem, bez zkracování vepředu, bez toho, aby brada šla blíž ke klínu, s myšlenou, že záda dýchají do stran a prodlužují se. Chvilku zkoumejte tento pohyb. Povšimněte si, že jakékoliv napětí v kyčelních kloubech překáží plynulosti tohoto pohybu a nutí vás zkracovat se v trupu. Postupně zmenšujte rozsah kývání a pak jen seďte a dovolte tělu, aby našlo rovnováhu na sedacích kostech samo.

Nemyslete si, že jde jen o cvičení. Tento pohyb potřebujeme každodenně - například tehdy, když se nakláníme nad talířem polévky anebo počítačem. Pokud totiž nepoužíváme kyčelní klouby, budeme se snažit ohýbat v neexistujícím kloubu někde na rovině pasu/boků, a to povede k hrbení se, zkrácení a přebytečnému napětí. Dívka na fotografii používá tento pohyb ve hře na klavír.  

---